Jak vytvářet a udržet interakce s vaším dítětem a pomáhat mu tak být víc sociální

1. listopadu 2011 v 14:45 |  Son-rise
Autismus je porucha v oblasti sociálních vztahů. Vytváření a udržení interakcí s vašimi dětmi je klíčový faktor v tom, abychom jim pomáhali být více sociální.
Co je to interakce? Interakce může být cokoliv od lechtání až ke stolní deskové hře, od zpívání písničky ke konverzaci, od společné četby po společné utírání rozlitého pití.
To, co definuje interakci, není aktivita samotná, ale to jak se v ní vaše dítě projevuje. Dívá se, mluví, věnuje vám pozornost, je zaujaté a účastní se? (něco z výše uvedeného nebo směs výše uvedeného?)
Naše děti mohou být uzavřené, ale mohou také vypadat, jako že si hrají s námi, zatímco ve skutečnosti tomu tak není. K tomu, abychom dokázali toto rozpoznat, se potřebujeme znovu podívat na řeč jejich těla. Když nás přestávají vnímat, když zírají skrz nás, když stále hovoří nebo něco mumlají bez ohledu na nás, když zůstávají více závislí a zaměření na nějaký předmět než na nás (např. si pohazují s balónem, staví části deskové hry do řady, obracejí stránky knížky ještě dřív, než jim můžete dočíst stránku) - pak nejde o interakci.
Interakce samotná může mít rozmanitou podobu podle toho, jak se při ní vaše dítě k vám chová. Může být na opačné straně pokoje, dívat se na vás a věnovat pozornost vaší legrační aktivitě nebo hře s nějakým předmětem. Když vás dítě bere na vědomí, jde o interakci. Opačná strana této škály je, když se dítě zapojuje do aktivity ve větší míře (např. se směje, přijde k vám, komentuje to, co děláte nebo se samo účastní). Zase může jít o jedno z výše uvedeného nebo o směs výše uvedeného.
Můžete mít interakce, které začínají a končí, začínají a končí. Může to vypadat takto: vaše dítě se k vám přiblíží, pak je zase chvíli uzavřené, pak vám znovu věnuje svou pozornost a potom je znovu uzavřené. Pokaždé, když se zúčastní vaší aktivity, ať už se na vás jen dívá, jak jste legrační (sedí v rohu a dívá se, jak vyhazujete míč do vzduchu) nebo je víc zapojené (např. sebere míč a přinese vám jej, abyste jej mohli znovu házet) - budete chtít pracovat na rozsahu jeho interaktivní pozornosti a na prodloužení doby, kterou stráví hraním s vámi.
Přečtěte si tip č. 1, pokud tento příklad odpovídá vašemu dítěti.
Některé děti potřebují prohloubit kvalitu interakce, která nastane. Je to něco, na čem budete pracovat s dítětem, které projevuje určitý zájem o to, co mu nabízíte, ale částečně je zároveň zaměstnáno něčím jiným. Možná nošením nějakého předmětu nebo díváním se na něj, nebo broukáním a nepřetržitým povídáním i během hry s vámi. Pokud vaše dítě spadá do této kategorie, potom budete pracovat na kvalitě vaší interakce a na prohloubení úrovně vašeho spojení.
Přečtěte si tip č. 2, pokud je vaše dítě takové....
Některé děti mají problém, že rychle přeskakují od jedné věci k jiné a zase k další... Třebaže nejsou uzavřené, ale jsou ve spojení s vámi, rychle přecházejí od zpívání k lechtání, od lechtání ke kreslení, od kreslení ke čtení a to celé je otázkou pouhých několika minut.
Pokud je toto případ vašeho dítěte, budete pracovat na soustředění na jednu hru/aktivitu a můžete použít tip č. 3.
Zde je několik tipů, které vám pomohou zaměřit se na konkrétní těžkosti vašeho dítěte:
Tip 1: Prodloužení rozsahu interaktivní pozornosti
Zaměřte se stavění - stavějte, stavějte, stavějte. Dejte vašemu dítěti množství toho, co má rádo a co je pro ně motivace předtím, než jej budete o cokoliv žádat. Nezapomínejte: to, aby si s vámi vaše dítě hrálo po delší dobu, je pro něj opravdu těžký úkol. Když si vaše děti užívají, jak jim zpíváte, nezpívejte jim jen chvilku a nechtějte hned po nich, aby zpívaly s vámi, ale zpívejte jim spoustu písniček legračním, zábavným způsobem.
Hravě je pozvěte zpátky do hry, když od vás odchází (např. "Hej, kam jdeš? Já tě jdu lechtat!").
Plně je následujte kdykoliv, když jsou uzavřené. Naše děti často potřebují časté přestávky mezi interakcemi. Pokud je budeme rychle následovat do jejich světa, budou nás ony rychleji následovat do našeho světa.
Tip 2: Prohloubení kvality spojení a věrnost interakci
Když si hrajete, stále se zaměřujte na oční kontakt s vaším dítětem. Buďte v takové pozici, aby bylo pro dítě snadné se na vás podívat (buďte v úrovni jeho očí nebo ještě o něco níž).
Když je bavíte, buďte nadšení a používejte výrazné pohyby těla. Čím dynamičtější budete, tím spíš bude mít vaše dítě zájem o spojení s vámi.
Požádejte vaše děti, aby se účastnily fyzicky interakce s vámi. Dejte jim nějakou roli ve hře tím, že je požádáte, aby vám pomohly (např.: "Přines cihlu, ať můžeme postavit věž.").
Tip 3: Pomáhat vašemu dítěti, aby bylo zaujaté jednou interakcí a nepřeskakovalo od jedné aktivity k druhé
Dejte interakci nějakou strukturu. Místo toho, abyste s dítětem přeskakovali od jedné věci k druhé, chyťte se první věci, která ho zaujme a rozvíjejte ji (např. když od vás chce foukat bubliny, zkuste říct: "Já budu foukat bubliny a ty jich zkus co nejvíc prasknout").
Vracejte jejich zájem zpátky ke stejné hře. Když foukáte bubliny a dítě začne bubnovat na buben, zpívejte k tomu do rytmu o bublinách a pokračujte v tom, že je budete dál foukat. Až vám zase vaše dítě začne věnovat pozornost, pozvěte jej zpátky k tomu, aby se snažilo je praskat.
Udržujte podlahu v herně bez rozptylujících věcí. V pravidelných intervalech uklízejte hračky, které zrovna nepoužíváte.
(Pokus o překlad článku Becky Damgaard z 15.9.2011, originál je na http://blog.autismtreatmentcenter.org/2011_09_01_archive.html)
 


Další články