Náš příběh

25. listopadu 2008 v 10:54 |  Úvodem

Tobík se narodil v dubnu 2006. V prvních měsících se ničím nelišil od ostatních dětí, zhruba v šesti týdnech se na nás začal usmívat, lézt začal v deseti měsících a chodit ve čtrnácti měsících.

Trochu opožděně začal říkat různé zvuky, a první slova se nedostavovala, jen se v druhém roce naučil občas (spíš výjimečně) používat slůvko "mama", když chtěl kojit. Tak kolem roku jsme si už všimli určitých zvláštností - byl méně sociální a komunikativní než jiné děti v jeho věku, které jsme znali, měl svůj zvláštní svět - na hračkách ho fascinovala hlavně kolečka, naučil se odšroubovat víčko na tubě s mastičkou, líbil se mu třeba vlastní stín. Ale říkali jsme si, že u chlapečků jsou různá vývojová specifika běžná a nepřikládali jsme tomu větší význam. Postupně od nás ale jakoby víc a víc odcházel do svého světa, hrál si nejraději sám, nevyhledával kontakt, nedíval se na nás a nereagoval ani na své jméno, když jsme na něj volali. Když jsme šli po ulici, začínalo být zřejmé, že je tu nějaký rozdíl mezi ním a jinými dětmi, které se ve stejném věku proháněly na různých odrážedlech a běhaly za svými rodiči, zatímco Tobík moc z vnějšího světa nechápal a venku byl ještě víc než doma ponořený do sebe a neschopný vnímat, co se děje kolem něho. V prosinci 2007, když měl rok a osm měsíců, nás poprvé napadlo slovo "autismus".
Nejdřív se nám to zdálo nepravděpodobné, o autismu jsme sice něco věděli,
ale bylo těžké uvěřit, že by něco takového mohlo potkat zrovna nás. Začali jsme číst různé články a knížky a především hledat informace na internetu, a když jsme se dostali k několika textům, v nichž se popisovaly autistické rysy u malých dětí v Tobíkově věku, začalo nám být jasné, že naše podezření se asi potvrdí. Diagnózu, ke které jsme tak v podstatě dospěli sami, nám v dubnu 2008 (k Tobíkovým druhým narozeninám) potvrdili na psychologickém a neurologickém vyšetření.



Měli jsme štěstí, že mezi prvními knížkami o autismu, které se nám dostaly do ruky, byla knížka Probuzení našeho syna od manželů Kaufmanových, která obsahovala neuvěřitelný příběh jejich syna Rauna, který byl v 18 měsících diagnostikován jako těžce autistický a který se posléze díky domácímu programu, vytvořenému jeho rodiči, zlepšoval natolik, že je dnes pokládaný za zcela vyléčeného. Knížku jsme sehnali v polském překladu, a teprve, když jsme ji s obtížemi přelouskali, zjistili jsme, že již existuje i v češtině pod názvem Son-rise - Zázrak pokračuje. Knížka nás velmi oslovila, přístup, který uplatňovali Kaufmanovi vůči svému synovi, nám byl blízký - líbila se nám jeho lidskost a důraz na akceptování dítěte takového jaké je, i s jeho autismem. V půlce ledna jsme jej ve zcela provizorních podmínkách našeho domova začali sami uplatňovat (jako hernu jsme využili naši malinkou koupelnu s nepohodlnými tvrdými dlaždicemi). Na začátku jsme se hodně věnovali joiningu - účastnili jsme se s Tobíkem jeho oblíbených činností - vyhazovali do vzduchu kostky, společně žvýkali tubu od pasty, přesýpali rýži a fazole, točili se stejně jako on do kolečka, prostě jsme se snažili sestoupit k němu do jeho světa a sdílet s ním to, co měl rád. Zjistili jsme, že principy Son-rise opravdu fungují - velmi rychle se zlepšil jeho zájem o nás a jeho oční kontakt - Tobík se o nás začal víc zajímat, víc se na nás díval, probudil se v něm zájem o hru s námi, bylo vidět, že objevuje potěšení z naší přítomnosti. O dva měsíce později k nám přišla naše první dobrovolnice Jana, která už měla zkušenost se Son-rise terapií z Olomouce a postupně jsme získali ještě několik dobrovolníků, vyrušili ložnici a udělali z ní novou, trochu větší hernu.
Nezůstali jsme pouze u Son-rise - zavedli jsme Tobíkovi dietu, dáváme mu vitamíny, snažíme se uplatňovat prvky senzorické integrace, zajímáme se o Handle přístup.... Tobík sice ještě nemluví, ale je vidět, že se zlepšil - víc nám rozumí, víc a lépe s námi komunikuje, je celkově aktivnější. Jak se bude vyvíjet dál, samozřejmě nevíme, ale víme, že díky jeho autismu jsme poznali řadu skvělých lidí a objevili přístup, který i nás lidsky obohatil. Jsme na cestě a o této cestě by měly být i tyto stránky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.