Když vaše dítě nedostane to, co chce

11. dubna 2011 v 10:49 |  Son-rise
Tady je několik věcí, které můžete dělat, když vaše děti s autismem nedostanou to, co chtějí a když kvůli tomu pláčou, křičí nebo nám nějak jinak ukazují, že jsou nešťastné.
Tatínek, který mě v tomto požádal o radu, uvedl tento příklad: když jde do herny s jeho dítětem kdokoliv jiný než jeho maminka, dítě pláče u dveří a chce ven.
Vím, že něco podobného se stává často v různých rodinách, tak zde jsou nějaké nápady, co dělat, když k tomu dojde. Můžete to také uplatnit u jiných událostí a u hranic, které se snažíte svému dítěti stanovit, jako např. když vaše dítě chce vylít do dřezu vaše drahé tělové mléko nebo když chce sníst celé balení sušenek nebo když si chce hrát s vodou a všechnu ji rozlévá na váš nový koberec.
1) Buďte si vědomi svých hranic. V Son-rise programu máme určité hranice a limity, jejichž dodržování občas musíme vyžadovat od našich dětí. Jsou to naše hranice: dveře (dveře herny jsou vždy zamčené), bezpečnost (když naše dítě není v bezpečí nebo když zkouší dělat něco nezdravého nebo nebezpečného, jako např. pít toaletní vodu nebo vylézt na vysokou římsu), ničení zařízení (například kreslení po stěnách, trhání knížek atd.). Ujasněte si, jaké chcete nastavit dítěti hranice a co mu naopak chcete dovolit dělat a seznamte s tím celý váš tým, aby všichni postupovali stejně.
2) Je to v pořádku, když nedostanete to, co chcete. Víme, že své dítě milujete a chcete pro něj to nejlepší. To, že jej máte rádi a chcete pro něj to nejlepší, neznamená, že mu musíte dát vždy to, co chce. Vaše děti prožívají různé životní zkušenosti a součástí jejich učení je to, že někdy nedostanou to, co chtějí a že musejí najít způsob, jak se s tím klidně a snadno vyrovnat. Když si uchováte toto přesvědčení, budete zůstávat pevní ve vašem postoji k nim, zatímco jim budete pomáhat zvládnout tuto životní školu.
3) Hrajte pro vaše dítě roli modelu, jak jednat. Když jste v herně nebo v okolí vašeho domova a něco se vám nepodaří tak, jak byste si přáli, zaměřte se na to, abyste zůstali v klidu a v pohodě a tím inspirovali své dítě (např. když nevyhrajete dnes nic v loterii, oslavujte sami sebe za to, že jste to vůbec zkusili, když jste v herně a nepodaří se vám při hře chytit míč, vysvětlete, že je to tak O.K., že to nevadí a že můžete být i tak šťastní).
4) Používejte vysvětlení. Jemně řekněte svému dítěti, že i když bude plakat, dveře zůstanou zavřené / že nedostane víc sušenek/ že mu pomůžete slézt z římsy / že když bude pokračovat v trhání knížky, dáte ji zpátky na poličku, protože knížky jsou na čtení...
5) Vycházejte z postoje lásky! Je to v pořádku, když vaše dítě ukazuje, že je nešťastné, neuškodí mu to! Pro vaše dítě uděláte úžasnou a velmi nápomocnou věc, když mu budete demonstrovat, že je to O.K., když pláče, křičí atd. a že je i tak máte rádi.
6) Experimentujte. Například co se týče dveří - už jste vyzkoušeli vysvětlování, hraní si s dveřmi, nabízení jiných věcí z poličky vašemu dítěti atd. a ono stále pokračuje v křičení u dveří. Zkuste se tiše přemístit do rohu místnosti, a nasměrujte svou energii a pozornost jiným směrem. Vysvětlete dítěti, že si budete hrát sami a že vás může následovat, až bude chtít. Vyberte si nějakou činnost, kterou chcete dělat (já mám ráda třeba kreslení obrázku nebo čtení knihy) a věnujte se jí. Když to budete dělat, buďte dost daleko od svého dítěte a svou energii držte na nižší úrovni. Hlavní myšlenka je, že je nebudeme rozptylovat, ale že dítěti poskytneme prostor k tomu, aby se mohlo utišit a že zůstanete šťastní, i když se vaše dítě bude zdát nespokojené.
7) Buďte důslední. Pokud je zde jen jediná osoba, která bude reagovat na křičící dítě otevřením dveří nebo tím, že mu dá věc, kterou chce, bude v tomto způsobu jednání dítě dál pokračovat, protože bude vědět, že je to pro něj výhodné. Ujistěte se, že ve vašem řetězu nejsou "slabé články".
Becky Darmgard, 24.3.2011, Your Child Not Getting What They Want!, originál je na http://blog.autismtreatmentcenter.org/2011/03/your-child-not-getting-what-they-want.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 3. května 2011 v 14:21 | Reagovat

Moc hezky napsané, děkuji.

2 Jarmila Jarmila | E-mail | 6. ledna 2012 v 0:10 | Reagovat

[1]:Ale co dělat,když dítě místo křiku prokopne dveře,rve mé nejoblíbenější kytky,mlátí mne apod.?Tehdy si ho nelze nevšímat a tím,že mu v tom bráním,konflikt ještě více narůstá...

[1]:

3 Pavel Pavel | 31. srpna 2012 v 15:23 | Reagovat

My něco podobného řešíme taky a často se nám to moc nedaří, protože málokdy reagujeme na Tobíkovy kousky všichni v naší rodině stejně. On má v sobě jednak hodně energie, jednak občas zkouší všechno možné kvůli našim reakcím. Vůbec se necítím na to, abych Vám nějak radil, ale myslím si, že by mohlo pomoct začít s jednou konkrétní věcí (třeba to trhání kytek) a domluvit se v celé rodině, že na to budete reagovat všichni stejně - a hlavně co nejklidněji, co nejméně zábavně (protože naše rozčilování je pro naše děti taky zábavné). Případně můžete zkusit dát kytky na určitou dobu z dosahu dítěte (což je samozřejmě problém, pokud je máte třeba na zahrádce).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.