Son-rise

Jak vytvářet a udržet interakce s vaším dítětem a pomáhat mu tak být víc sociální

1. listopadu 2011 v 14:45
Autismus je porucha v oblasti sociálních vztahů. Vytváření a udržení interakcí s vašimi dětmi je klíčový faktor v tom, abychom jim pomáhali být více sociální.
Co je to interakce? Interakce může být cokoliv od lechtání až ke stolní deskové hře, od zpívání písničky ke konverzaci, od společné četby po společné utírání rozlitého pití.
To, co definuje interakci, není aktivita samotná, ale to jak se v ní vaše dítě projevuje. Dívá se, mluví, věnuje vám pozornost, je zaujaté a účastní se? (něco z výše uvedeného nebo směs výše uvedeného?)
Naše děti mohou být uzavřené, ale mohou také vypadat, jako že si hrají s námi, zatímco ve skutečnosti tomu tak není. K tomu, abychom dokázali toto rozpoznat, se potřebujeme znovu podívat na řeč jejich těla. Když nás přestávají vnímat, když zírají skrz nás, když stále hovoří nebo něco mumlají bez ohledu na nás, když zůstávají více závislí a zaměření na nějaký předmět než na nás (např. si pohazují s balónem, staví části deskové hry do řady, obracejí stránky knížky ještě dřív, než jim můžete dočíst stránku) - pak nejde o interakci.
Interakce samotná může mít rozmanitou podobu podle toho, jak se při ní vaše dítě k vám chová. Může být na opačné straně pokoje, dívat se na vás a věnovat pozornost vaší legrační aktivitě nebo hře s nějakým předmětem. Když vás dítě bere na vědomí, jde o interakci. Opačná strana této škály je, když se dítě zapojuje do aktivity ve větší míře (např. se směje, přijde k vám, komentuje to, co děláte nebo se samo účastní). Zase může jít o jedno z výše uvedeného nebo o směs výše uvedeného.
Můžete mít interakce, které začínají a končí, začínají a končí. Může to vypadat takto: vaše dítě se k vám přiblíží, pak je zase chvíli uzavřené, pak vám znovu věnuje svou pozornost a potom je znovu uzavřené. Pokaždé, když se zúčastní vaší aktivity, ať už se na vás jen dívá, jak jste legrační (sedí v rohu a dívá se, jak vyhazujete míč do vzduchu) nebo je víc zapojené (např. sebere míč a přinese vám jej, abyste jej mohli znovu házet) - budete chtít pracovat na rozsahu jeho interaktivní pozornosti a na prodloužení doby, kterou stráví hraním s vámi.
Přečtěte si tip č. 1, pokud tento příklad odpovídá vašemu dítěti.
Některé děti potřebují prohloubit kvalitu interakce, která nastane. Je to něco, na čem budete pracovat s dítětem, které projevuje určitý zájem o to, co mu nabízíte, ale částečně je zároveň zaměstnáno něčím jiným. Možná nošením nějakého předmětu nebo díváním se na něj, nebo broukáním a nepřetržitým povídáním i během hry s vámi. Pokud vaše dítě spadá do této kategorie, potom budete pracovat na kvalitě vaší interakce a na prohloubení úrovně vašeho spojení.
Přečtěte si tip č. 2, pokud je vaše dítě takové....
Některé děti mají problém, že rychle přeskakují od jedné věci k jiné a zase k další... Třebaže nejsou uzavřené, ale jsou ve spojení s vámi, rychle přecházejí od zpívání k lechtání, od lechtání ke kreslení, od kreslení ke čtení a to celé je otázkou pouhých několika minut.
Pokud je toto případ vašeho dítěte, budete pracovat na soustředění na jednu hru/aktivitu a můžete použít tip č. 3.
Zde je několik tipů, které vám pomohou zaměřit se na konkrétní těžkosti vašeho dítěte:
Tip 1: Prodloužení rozsahu interaktivní pozornosti
Zaměřte se stavění - stavějte, stavějte, stavějte. Dejte vašemu dítěti množství toho, co má rádo a co je pro ně motivace předtím, než jej budete o cokoliv žádat. Nezapomínejte: to, aby si s vámi vaše dítě hrálo po delší dobu, je pro něj opravdu těžký úkol. Když si vaše děti užívají, jak jim zpíváte, nezpívejte jim jen chvilku a nechtějte hned po nich, aby zpívaly s vámi, ale zpívejte jim spoustu písniček legračním, zábavným způsobem.
Hravě je pozvěte zpátky do hry, když od vás odchází (např. "Hej, kam jdeš? Já tě jdu lechtat!").
Plně je následujte kdykoliv, když jsou uzavřené. Naše děti často potřebují časté přestávky mezi interakcemi. Pokud je budeme rychle následovat do jejich světa, budou nás ony rychleji následovat do našeho světa.
Tip 2: Prohloubení kvality spojení a věrnost interakci
Když si hrajete, stále se zaměřujte na oční kontakt s vaším dítětem. Buďte v takové pozici, aby bylo pro dítě snadné se na vás podívat (buďte v úrovni jeho očí nebo ještě o něco níž).
Když je bavíte, buďte nadšení a používejte výrazné pohyby těla. Čím dynamičtější budete, tím spíš bude mít vaše dítě zájem o spojení s vámi.
Požádejte vaše děti, aby se účastnily fyzicky interakce s vámi. Dejte jim nějakou roli ve hře tím, že je požádáte, aby vám pomohly (např.: "Přines cihlu, ať můžeme postavit věž.").
Tip 3: Pomáhat vašemu dítěti, aby bylo zaujaté jednou interakcí a nepřeskakovalo od jedné aktivity k druhé
Dejte interakci nějakou strukturu. Místo toho, abyste s dítětem přeskakovali od jedné věci k druhé, chyťte se první věci, která ho zaujme a rozvíjejte ji (např. když od vás chce foukat bubliny, zkuste říct: "Já budu foukat bubliny a ty jich zkus co nejvíc prasknout").
Vracejte jejich zájem zpátky ke stejné hře. Když foukáte bubliny a dítě začne bubnovat na buben, zpívejte k tomu do rytmu o bublinách a pokračujte v tom, že je budete dál foukat. Až vám zase vaše dítě začne věnovat pozornost, pozvěte jej zpátky k tomu, aby se snažilo je praskat.
Udržujte podlahu v herně bez rozptylujících věcí. V pravidelných intervalech uklízejte hračky, které zrovna nepoužíváte.
(Pokus o překlad článku Becky Damgaard z 15.9.2011, originál je na http://blog.autismtreatmentcenter.org/2011_09_01_archive.html)

Když vaše dítě nedostane to, co chce

11. dubna 2011 v 10:49
Tady je několik věcí, které můžete dělat, když vaše děti s autismem nedostanou to, co chtějí a když kvůli tomu pláčou, křičí nebo nám nějak jinak ukazují, že jsou nešťastné.
Tatínek, který mě v tomto požádal o radu, uvedl tento příklad: když jde do herny s jeho dítětem kdokoliv jiný než jeho maminka, dítě pláče u dveří a chce ven.
Vím, že něco podobného se stává často v různých rodinách, tak zde jsou nějaké nápady, co dělat, když k tomu dojde. Můžete to také uplatnit u jiných událostí a u hranic, které se snažíte svému dítěti stanovit, jako např. když vaše dítě chce vylít do dřezu vaše drahé tělové mléko nebo když chce sníst celé balení sušenek nebo když si chce hrát s vodou a všechnu ji rozlévá na váš nový koberec.
1) Buďte si vědomi svých hranic. V Son-rise programu máme určité hranice a limity, jejichž dodržování občas musíme vyžadovat od našich dětí. Jsou to naše hranice: dveře (dveře herny jsou vždy zamčené), bezpečnost (když naše dítě není v bezpečí nebo když zkouší dělat něco nezdravého nebo nebezpečného, jako např. pít toaletní vodu nebo vylézt na vysokou římsu), ničení zařízení (například kreslení po stěnách, trhání knížek atd.). Ujasněte si, jaké chcete nastavit dítěti hranice a co mu naopak chcete dovolit dělat a seznamte s tím celý váš tým, aby všichni postupovali stejně.
2) Je to v pořádku, když nedostanete to, co chcete. Víme, že své dítě milujete a chcete pro něj to nejlepší. To, že jej máte rádi a chcete pro něj to nejlepší, neznamená, že mu musíte dát vždy to, co chce. Vaše děti prožívají různé životní zkušenosti a součástí jejich učení je to, že někdy nedostanou to, co chtějí a že musejí najít způsob, jak se s tím klidně a snadno vyrovnat. Když si uchováte toto přesvědčení, budete zůstávat pevní ve vašem postoji k nim, zatímco jim budete pomáhat zvládnout tuto životní školu.
3) Hrajte pro vaše dítě roli modelu, jak jednat. Když jste v herně nebo v okolí vašeho domova a něco se vám nepodaří tak, jak byste si přáli, zaměřte se na to, abyste zůstali v klidu a v pohodě a tím inspirovali své dítě (např. když nevyhrajete dnes nic v loterii, oslavujte sami sebe za to, že jste to vůbec zkusili, když jste v herně a nepodaří se vám při hře chytit míč, vysvětlete, že je to tak O.K., že to nevadí a že můžete být i tak šťastní).
4) Používejte vysvětlení. Jemně řekněte svému dítěti, že i když bude plakat, dveře zůstanou zavřené / že nedostane víc sušenek/ že mu pomůžete slézt z římsy / že když bude pokračovat v trhání knížky, dáte ji zpátky na poličku, protože knížky jsou na čtení...
5) Vycházejte z postoje lásky! Je to v pořádku, když vaše dítě ukazuje, že je nešťastné, neuškodí mu to! Pro vaše dítě uděláte úžasnou a velmi nápomocnou věc, když mu budete demonstrovat, že je to O.K., když pláče, křičí atd. a že je i tak máte rádi.
6) Experimentujte. Například co se týče dveří - už jste vyzkoušeli vysvětlování, hraní si s dveřmi, nabízení jiných věcí z poličky vašemu dítěti atd. a ono stále pokračuje v křičení u dveří. Zkuste se tiše přemístit do rohu místnosti, a nasměrujte svou energii a pozornost jiným směrem. Vysvětlete dítěti, že si budete hrát sami a že vás může následovat, až bude chtít. Vyberte si nějakou činnost, kterou chcete dělat (já mám ráda třeba kreslení obrázku nebo čtení knihy) a věnujte se jí. Když to budete dělat, buďte dost daleko od svého dítěte a svou energii držte na nižší úrovni. Hlavní myšlenka je, že je nebudeme rozptylovat, ale že dítěti poskytneme prostor k tomu, aby se mohlo utišit a že zůstanete šťastní, i když se vaše dítě bude zdát nespokojené.
7) Buďte důslední. Pokud je zde jen jediná osoba, která bude reagovat na křičící dítě otevřením dveří nebo tím, že mu dá věc, kterou chce, bude v tomto způsobu jednání dítě dál pokračovat, protože bude vědět, že je to pro něj výhodné. Ujistěte se, že ve vašem řetězu nejsou "slabé články".
Becky Darmgard, 24.3.2011, Your Child Not Getting What They Want!, originál je na http://blog.autismtreatmentcenter.org/2011/03/your-child-not-getting-what-they-want.html

Zkušená odbornice na Son-rise program poprvé v České republice

21. března 2011 v 9:40
Máme velkou radost, že můžeme sdílet tuto pozvánku. Pokud budete mít někdo zájem se zúčastnit (vřele doporučujeme), ozvěte se Janě a Paulovi Baptie, díky nimž se tato ojedinělá akce uskuteční.

Dobrý den,
Jana a Paul Baptie mají tu čest představit Vám Carolinu Kaiser, která pracovala deset let s dětmi i dospělými s autismem v několika zemích v Americe a v Evropě. Od roku 2005 byla také instruktorkou, která školila rodiče a profesionály.
Paul se s Carolinou seznámil v roce 2003. Společně se zúčastnili dvouměsíčního kurzu a měli možnost se velmi dobře poznat a stali se z nich přátelé.
Pozvali jsme Carolinu, aby přijela do České republiky a podělila se o své vědomosti a praktické zkušenosti. Ona s nadšením naši nabídku přijala. Její první návštěva se uskuteční již velmi brzy, od 9. do 19. dubna 2011. A plánujeme společně její pravidelné návštěvy v České republice (další snad již na podzim 2011).
Její cesta začne v Praze, bude pokračovat do Brna a skončí na severní Moravě v Komorní Lhotce. V každém z těchto míst se uskuteční jednodenní workshop (termíny a obsah viz níže). Dále bude Carolina k dispozici pro práci s individuálními klienty a jejich rodinami ve tříhodinových blocích (termíny a rozvrh viz níže). Vše s překladem do češtiny.
Carolina bude hovořit o základech Son-Rise Programuâ. Jedná se o specifický terapeutický a výchovný systém určený pro rodiny i profesionály, který umožňuje dětem/dospělým výrazné zlepšení ve všech oblastech učení, vývoje, komunikace a schopností. Hlavním cílem je navázat a prohlubovat vztah s dítětem prostřednictvím nesoudícího a optimistického přístup k dítěti i k jeho projevům a vývoji, joiningu (připojování se k aktivitám dítěte), využívání přirozené motivace dítěte, výukou pomocí interaktivní hry, energie, nadšení a entuziasmu.
Věříme, že Son-Rise Programâ je efektivní a velmi užitečný přístup, jenž může pomoci lidem s autismem a jinými obtížemi. Jana pracovala osm let ve Velké Británii s několika rodinami, které Son-Rise Programâ používaly. V současné době používáme prvky tohoto přístupu v naší práci. Paul navštívil The Option Institut a líbilo se mu prostředí, nasazení, nadšení, lidskost a profesionalita veškerého personálu.
Díky Lindě Cecavové-Neubauerové, certifikované dětské terapeutce Son-Rise Programuâ, již někteří z Vás měli možnost poznat tento přístup. Ale na školení a práci s instruktorem Son-Rise programu jste až do této chvíle museli do Londýna nebo do USA! Ti z Vás, kteří zatím neměli možnost jet na delší a obsáhlejší kurzy Son-Rise Programuâ pořádané Option Institutem, nyní máte jedinečnou příležitost seznámit se s jeho principy a základními myšlenkami a dozvědět se, jak je můžete použít při Vaší každodenní hře a práci s Vašimi dětmi nebo klienty.
Pevně věříme, že čas strávený s Carolinou Kaiser pro Vás bude přínosem!!!
"Před rokem jsme poznali Carolinu Kaiser na týdenním kurzu Start-up v Londýně. Spolu s Bryn Hogan a jejím manželem Williamem zde seznamovala více než 170 rodičů z celého světa se Son-Rise programem. Na Carolině nás zaujala mimo jiné jasnost jejího výkladu a to, jak pohotově reagovala na množství otázek, kterými jí rodiče zahrnuli. Carolina má úžasnou úroveň energie a sálá z ní opravdové nadšení. Nemůžeme ani věřit tomu, že se s ní potkáme za pár dnů i u nás v České republice."
Košťálovi, Brno

Pokud budete mít jakékoli dotazy ohledně workshopu a konzultací, neváhejte a kontaktujte Janu a Paula Baptie na 607 600 341, na skypu: janasky nebo na handle@email.cz.
Velmi se těšíme na setkání a na spolupráci.
S přáním krásných dní
Jana a Paul Baptie

Carolina Kaiser - Základy Son-Rise Programuâ, 9. - 19. dubna 2011
Termíny workshopů a individuálních konzultací
10. dubna 2011 (neděle) - workshop "Základy Son-Rise Programuâ" v Praze
9:00 - 18:00
11. dubna 2011 (pondělí) - individuální konzultace v Praze
8:00 - 11:00
12:00 - 15:00
16:00 - 19:00
12. dubna 2011 (úterý) - individuální konzultace v Praze
9:00 - 12:00
13:00 - 16:00
13. dubna 2011 (středa) - workshop "Základy Son-Rise Programuâ" v Brně
9:00 - 18:00
14. dubna 2011 (čtvrtek) - individuální konzultace v Brně
8:00 - 11:00
12:00 - 15:00
16:00 - 19:00
15. dubna 2011 (pátek) - individuální konzultace v Brně
9:00 - 12:00
13:00 - 16:00
17. dubna 2011 (neděle) - workshop "Základy Son-Rise Programuâ" v Komorní Lhotce
9:00 - 18:00
18. dubna 2011 (pondělí) - individuální konzultace v Komorní Lhotce
8:00 - 11:00
12:00 - 15:00
Cena za jednodenní workshop: 1 800,- Kč
Cena za 3 hodinovou konzultaci: 1 800,- Kč
V případě Vašeho zájmu o workshop, prosíme, o zaslání registračního formuláře na adresu Jana a Paul Baptie, Komorní Lhotka 326, 739 54 nebo na handle@email.cz.
V případě zájmu o osobní konzultace, prosíme, kontaktujte Janu a Paula Baptie na 607 600 341, na skypu: janasky nebo na handle@email.cz.
WORKSHOP ZÁKLADY SON-RISE PROGRAMUâ
(Carolina Kaiser, 9:00 - 18:00, s překladem do češtiny)
Co vás čeká během tohoto jednodenního workshopu…
1. Následujte Vaše dítě pro vytvoření pevných základů pro interakci
· Získejte porozumění, proč Vaše dítě potřebuje čas být uzavřené a mít své rituály (např. běhat dokolečka, opakovat stejný příběh znovu a znovu, kývat se, uspořádávat předměty do řady, ptát se opakovaně na stejné otázky apod.).
· Respektujte čas, kdy je Vaše dítě uzavřené. Dejte mu prostor se k vám přidat, až bude připravené.
· Přidejte se k Vašemu dítěti, když je ve svém uzavřeném světě - dělejte to, co dělá vaše dítě a vytvářejte tak základy pro spojení a interakci
2. Oslavujte interakci a otevírejte tak nové cesty k interaktivní hře
· Dozvíte se, jak rozpoznávat známky toho, že je Vaše dítě připraveno si hrát
· Dozvíte se, jak oslavovat tyto otevřené dveře k interakci
· Dozvíte se, jak pomoci Vašemu dítěti, aby chtělo být více interaktivní
3. Budujte motivaci a bavte se s Vaším dítětem při interaktivních činnostech založených na hře
· Naučte se, jak využít Vaši kreativitu při vytváření zábavných a motivujících činností
· Pomožte Vašemu dítěti, aby bylo motivováno se od Vás učit
· Zjistěte, jak můžete učit prostřednictvím hry; aby se Vaše dítě učilo v souvislostech a aby bylo schopné použít dovednosti v různých sociálních situacích
4. Identifikujte sociální cíle Vašeho dítěte - postupujte k těmto cílům prostřednictvím hry
· Identifikujte a porozumějte oblastem, ve kterých má Vaše dítě největší obtíže
· Dozvíte se, jaké základní sociální dovednosti Vaše dítě potřebuje
· Dozvíte se, jak požádat Vaše dítě, aby se učilo a rostlo - a jak udělat učení zábavné
5. Získejte odpovědi na Vaše otázky!
· Během workshopu bude čas na otázky a odpovědi, takže se můžete zeptat na konkrétní věci, které se týkají Vašeho dítěte
INDIVIDUÁLNÍ KONZULTACE
s Carolinou Kaiser (s dětmi, 3 hodiny)
  • Carolina bude pozorovat Vaši interakci a hru s Vaším dítětem
  • Carolina Vám dá zpětnou vazbu a poradí Vám jak si hrát a pracovat s Vaším dítětem a jak uplatnit poznatky z workshopu
  • Carolina si bude hrát s Vaším dítětem a ukáže Vám techniky a způsoby hry a interakce, které Vám pomohou dosáhnout cílů, na kterých chcete pracovat
V případě potřeby budeme k dispozici pro překlad.

Co je "dost"?

22. února 2011 v 10:51
Stačí to? Dělám toho dost? Bude to stačit? Toto jsou otázky, které často kladou sami sobě rodiče dětí s autismem i rodiče neurotypických dětí. Tyto otázky jsou často spojeny s obavami nebo s posuzováním, že toho dělají pro své děti málo.
Když se ptám rodičů, aby mi definovali, co to znamená dost, odpovědi se často týkají toho, co jejich dítě bude dělat v budoucnosti. Když mluvíme o jejich speciálním dítěti, říkají třeba: "Pokud se mé dítě změní, tak budu vědět, že jsem toho udělal dost". Když se to týká jejich neurotypických dětí, říkají například: "Jestli se z mého dítěte stane trvale úspěšný dospělý člověk, tak vím, že jsem pro něj udělal dost." Uvažujeme-li tímto způsobem, čekáme na pocit, že jsme toho udělali dost, až do doby, než uvidíme výsledek, cítíme se nejistě a děláme si starosti o budoucnost, a okrádáme tak sami sebe o štěstí, které můžeme zažívat právě teď, v přítomném okamžiku.
Vždy tady bude něco, co bychom mohli dělat navíc, něco, co bychom mohli vyzkoušet, jiná cesta, kterou bychom se mohli vydat. Když jste rodičem jakéhokoliv dítěte, je tu vždycky něco víc k dělání než se uložit i se svou unavenou hlavou ke spánku. Takže co to znamená dost?

COKOLIV, CO JSTE SE ROZHODLI, ŽE UDĚLÁTE TENTO DEN - TO JE DOST.

Co je důležitější? Mít dobrý pocit z toho, co děláte právě nyní a být pro vaše dítě spolehlivým a šťastným rodičem - nebo se trápit tím, co byste mohli dělat?

(článek Kate Wilde ze 17. ledna 2011, přeloženo z http://blog.autismtreatmentcenter.org/2011/01/what-is-enough.html)

Začleňte sami sebe do světa svého dítěte

11. února 2011 v 15:24
Děti s autismem mívají jeden společný rys - zajímají se často o předměty, obrázky, postavičky z animovaných seriálů, činnosti a ne o lidi. Velmi jednoduchou technikou, kterou nabízí Son-rise program, abyste mohli vaše dítě inspirovat k tomu, aby bylo více motivované zajímat se o VÁS, je začlenit sebe samotného do jeho aktivity.

Počkejte na "zelené světlo" ze strany vašeho dítěte (nějaký signál, že má zájem o vás - jako pohled, slovo nebo fyzický dotyk) a pak se "spojte" s předmětem/ obrázkem/ znakem či činností, která jej zajímá.

Například, když si dítě prohlíží v knížce obrázek "Koláčové obludy" (Cookie Monster - oblíbená americká kreslená postavička) a přijde vám jej ukázat, místo toho, abychom začali mluvit o obrázku, nasadíme si co nejlepší výraz obludy a napodobíme ji. Když vaše dítě má rádo vláčky a podívá se na vás, jak s nimi jezdíte tam a zpátky, vyjeďte s vláčkem nahoru na svou ruku a na svou hlavu a přitáhněte tak jeho pozornost k vašim očím a k vaší tváři. Když namalujete třešeň a dítě se podívá na váš obrázek, začněte imitovat trhání a jezení třešní co nejlegračnějším způsobem. Když dítě rádo hovoří pořád dokola o toaletách a pak v tom udělá pauzu, napodobte splachování toalety a ukažte, jak se zvedáte ze záchodu.

Když přinesete sami SEBE do těchto okamžiků, budete pro vaše dítě zajímavější, budete jej víc vizuálně stimulovat k tomu, aby se na vás dívalo a aby se zapojilo do hry s vámi, budete jim pomáhat poznat, že lidé jsou zajímavější než věci a budete také schopní mít s vaším dítětem hlubší pouto, lepší oční kontakt a delší rozsah jeho interaktivní pozornosti.

P.S: Je to opravdu, opravdu legrace!

(pokus o překlad článku Becky Darmgard z 13.1.2011, originál je na stránkách ATCA http://blog.autismtreatmentcenter.org/2011/01/build-yourself-into-your-childs-world.html)

Změny od minulé návštěvy Lindy

23. prosince 2010 v 10:11
V půlce listopadu k nám přijela po sedmi měsících na celodenní terapeutickou návštěvu Linda. Bylo to asi týden potom, co Tobík začal víc mluvit. Návštěvu si tentokrát užil a Linda byla nadšená tím, jak s ní komunikoval a jak intenzivně si s ní hrál. Jako vždycky nám pak poslala i písemnou zprávu se svými doporučeními a radami, jak máme dál s Tobíkem pracovat. Dávám sem část, kde zaznamenala změny od své poslední návštěvy u nás. Z Tobíkova vývoje v poslední době máme samozřejmě radost a doufáme, že se nám po Novém roce podaří zase trochu posílit náš program, který byl teď dost slabý.


Změny od minulé návštěvy (duben 2010)
·        Tobík poprvé vůbec neplakal. (dle mých dubnových záznamů na u mé návštěvy ještě trochu plakal)

·        Tobík čůrá do nočníku i záchodu. !!! Nejen že se naučil čůrat, Tobík si o čůrání často řekne!! Není fixován na jeden způsob čůrání. (např. jen do nočníku). Tobík je natolik flexibilní, že do nočníku čůrá ve stoje a do záchodu v sedě.

·        Hrál se mnou "schovku"

·        Za celou svoji návštěvu jsem neviděla žádný ismus.

·        Jeho míra pozornosti se mnou přesáhla průměrnou míru pozornosti 5tiletého dítěte.

·        Zkouší nové věci: zkusil novou houpačku (pak tu mám napsáno něco o trampolíně, ale to už jsem zapomněla, co to znamená)

·        Při čůrání si už nesvléká všechno oblečení

·        Čůral se mnou (na výzvu) /běžně s jinými lidmi nečůrá, nebo nemá tu příležitost/

·        Naučil se malovat

·        Když řekne slovo nesrozumitelně, někdy se sám opraví

·        Sám se snaží chápat principy řeči. Dělá si z nich pak vlastní dedukce.
Např. když jsme po něm chtěli často slova, která končí na "č", žádali jsme ho o vyslovení "Č" na konci (to mu moc nešlo). Tobík si z toho vydedukoval, že "č" se dává na konec slov. Př. Řekl "Jído-č". Ačkoliv je to nesprávná dedukce, je vidět, že se Tobík snaží mluvení pochopit. Je to lepší než kdyby vše jen papouškoval.

·        Největší pokrok udělal Tobík v učení řeči. Nejen že chápe už její principy, k čemu mu řeč slouží. Také ji smysluplně používá. Je schopen vyslovit slova tak, že už by mu začal rozumět i neznámý člověk. Začal vyslovovat různě znějící slabiky ve slovech (což dříve neuměl). Začal vyslovovat hlásky, které mu dříve nešly. Chyt´. T´, Č, atd. Nádherné pro mě bylo slyšet svoje jméno "I-do" .
Takto velké změny udělal i v časech, kdy jeho program nejel naplno! To je známka toho, že i když nepokryjete týdně velké množství hodin, má to pro Tobíkův rozvoj smysl.

Čekání je o důvěře

25. června 2010 v 9:09
Když jste si vytvořili spojení s vaším dítětem a věnujete se společně nějaké hře nebo aktivitě, dostali jste se do situace, kdy od něj můžete něco požadovat. To co od dítěte chcete (například: podívat se na vás k započetí nebo pokračování v interakci, mluvit v jednoduchých větách, vzájemně si hrát s jednoduchými předměty, společně sdílet nějaké aktivity, účastnit se aktivity druhého atd.), je založeno na cílech, které jste si zvolili po zjištění úrovně sociálního vývoje vašeho dítěte podle vývojového modelu Son-rise programu (The Son-rise Program Delopmental Model).

Podstatná složka cesty k inspirování rozvoje a k požadovaní něčeho od vašeho dítěte během hry nebo aktivity je ČEKÁNÍ. Je dobré chvíli čekat potom, co dáte najevo nějaký požadavek, abyste dali svému dítěti čas na odpověď. Čekáním říkáte svému dítěti, že je tu něco, co může dělat, že se může ještě víc podílet na nynější sociální interakci. Je to tak, jak mi řekla jedna maminka, která dělá doma Son-rise, že čekání znamená skutečně věřit, že vaše dítě je schopné udělat to, o co ho žádáte.

Pokud nečekáte, pokud nedáváte svému dítěti čas na odpověď, ptejte se sami sebe "proč?" Když jsem absolvoval školení na dětského facilitátora Son-rise programu, nedával jsem dítěti čas, když jsem jej pobízel k rozvoji, protože jsem měl obavu, že ztratím interakci s ním, měl jsem obavu, že dítě se zase stáhne do svého repetitivního, sebestimulujícího a exkluzivního chování. Postupně jsem ale došel k tomu, že se mohu cítit dobře a užívat si čas s dětmi i tehdy, když se věnují svým sebestimulujícím exkluzivním aktivitám. A navíc jsem chtěl věřit, že děti, stejně jako my všichni, jsou schopné se rozvíjet a měnit - všechno co jsem mohl dělat, bylo nabízet jim k tomu příležitost, možnost volby.

Příště až budete pracovat s vaším dítětem, dovolte sami sobě počkat na jeho reakci (čekejte až 15 vteřin) poté, co od něj něco chcete.

Užijte si skvělé příští sezení se svým dítětem.
William


Text je volným překladem článku Williama Hogana z blogu ATCA, originál najdete na http://blog.autismtreatmentcenter.org/2010/06/pausing-is-believing.html

Období ismů

28. dubna 2010 v 15:59
Když hovořím s rodiči, občas vycítím znepokojení, starost nebo neklid z jejich hlasu, když mi referují o tom, že jejich dítě začalo víc "ismovat". Stává se, že děti, často zčista jasna, zintenzivňují své ismy, stahují se do sebe, jejich chování je exkluzivnější a (nebo) s potřebou větší kontroly nad okolím. Může to trvat několik dní nebo týdnů.

Mohou zde být různé důvody, proč děti mají potřebu pečovat o sebe tím, že začnou víc ismovat. Možná bylo dítě příliš "tlačeno", nebo se muselo s rodinou přestěhovat, nebo nějaká jemu známá osoba opustila tým nebo rodinu, apod. Zkoumání možných příčin může být pro nás velmi užitečné.

Ale je zde taky mnoho období, kdy navzdory našemu upřímnému zkoumání odpověď nenajdeme.

Co kdybychom tedy vyzkoušeli něco jiného - kdybychom nepotřebovali znát důvody proč a jednoduše zkusili uchopit tento podnět zvaný "období ismů" pomocí přesvědčení, která pomáhají nám i našemu dítěti:

"Důvěřuji svému dítěti, že přesně ví, jak často a jak dlouho dělat ismy."

"Rozumím tomu, že mé dítě zdolává vysokou horu a potřebuje si odpočinout na cestě, aby mohlo zpracovávat všechny nové a náročné informace."

"Věřím tomu, že mé dítě potřebuje čas k tomu, aby se mohlo dostat blíže k laskavým a smysluplným vztahům se všemi novými přáteli, které má."

"Věřím tomu, že až bude mé dítě připravené, bude zase ve shodě se svým tempem připraveno k dosažení dalšího vývojového stupně."

"Budu zde pro tebe tak dlouho, jak potřebuješ, protože tě miluji a akceptuji takového, jaký jsi."

"Mé dítě dělá to nejlepší, co může, stará se o sebe, jak nejlépe může."

Tyto typy přesvědčení nám umožňují vrátit se zpátky k pravému duchu joiningu, nacházet v sobě hlubší lásku a uznání pro dítě a při tom všem se cítit dobře sami se sebou.

(volný překlad příspěvku Gerda Winklera z 9.4.2010, originál je na blogu ATCA - http://blog.autismtreatmentcenter.org/2010/04/stimulus-called-ism-mode.html )

Agresivní chování & láska a přijímání

9. dubna 2010 v 9:23
Níže uvedený text je volným překladem článku Williama Hogana z blogu ATCA. Náš Tobík sice většinou nebývá agresivní, i tak jsme si ale už víckrát ověřili, jak je důležité snažit se jednat způsobem, který popisuje William. Snad se tyto řádky budou hodit i někomu z vás, kdo sem občas nahlédnete.

Krok číslo 1: nerozsvěcujte se jako vánoční stromeček!

Právě jsem mluvil s matkou, která se chce zúčastnit kurzu Start-up.
Jeden z problémů jejího pětiletého syna, se kterým by chtěla pomoci, je, že je vůči ní agresivní, bouchá ji a kouše ji.
Zde je něco z toho, co jsem jí navrhoval, o čem si myslím, že by to mohlo být užitečné i pro vás.

1.      Nerozsvěcujte se jako vánoční stromeček. Když budete roztrpčeně nebo znechuceně nebo zlostně říkat svému dítěti "přestaň", "to bolí", "to je špatné" apod., ve většině situací jej to bude naopak povzbuzovat k tomu, aby toto chování dělal ještě víc. Snažte se naopak reagovat s co nejmenší energií, jak jste toho schopní.
2.      Zaměřte se na sebe. Láska a přijímání neznamená, že budete sedět, zatímco z vás vaše dítě "vyrazí duši". Součástí vaší lásky a přijetí je to, že chcete pro sebe a pro své dítě to nejlepší. Proto podnikněte "akci" - stoupněte si, pokud jste předtím seděli, vemte polštář nebo velký balón a dejte jej mezi váš a vaše dítě, pokud se vás snaží kousat, nabídněte jim něco jiného, co by mohlo žvýkat. Zkrátka a dobře zaměřte se na sebe a pomozte vašemu dítěti usměrnit jeho energii k něčemu, co by mu pomohlo a co zároveň ochrání vás před tím, aby jste byli udeřeni nebo pokousáni.
3.      Dělejte svůj Son-rise program. Každá hodina a každý den, který věnujete svému Son-rise programu, je časem, kdy pomáháte vašemu dítěti rozvíjet jeho schopnost se vhodněji chovat v interakci s ostatními a to mu postupně pomáhá zvládat obtíže denního života a zvláště ty situace, kdy nedostane to, co chce. Mnoho rodin nám potvrdilo, že od té doby, co začali se Son-rise programem, se agresivní chování jejich dítěte významně redukovalo nebo dokonce úplně přestalo.

(volně přeloženo z blogu ATCA, autor - William Hogan, 10.11.2009, původní text je na http://blog.autismtreatmentcenter.org/2009/11/being-hit-punched-and-love-and.php)

Krása a moc joiningu

18. března 2010 v 9:08
Chtěl bych s vámi sdílet jeden úžasný okamžik, který jsem zažil v Son-rise herně zde v ATCA (Autism Treatment Center of America). V posledních dvou týdnech byla pro náš zdejší tým velká čest, že jsme mohli pracovat s neuvěřitelným, milým 33-letým mužem s autismem. Zažili jsme spoustu zábavy při tom, když jsme našemu novému příteli pomáhali s vyjádřením jeho přání, když jsme mu pomáhali být spontánnějším, když jsme měli rádi jeho i všechno, co dělal.
Představte si toto: 33-letý muž a jeho 25-letý přítel sedí proti sobě na opačných stranách herny. Oba drží vodorovně před sebou umělohmotné fixy a svírají je mezi palcem a ukazováčkem. Pomalu jimi otáčejí, takže se lehce blýskají. Představte si to dokonalé ticho, každý z nás pomalu dýchá a raduje se z krásy odrazu slunečního světla třpytícícho se na své tužce. Cítíte, jak fascinující to je, pozorovat písmena na tužce, jak se pomalu ztrácí, když ji otáčíte směrem od sebe. Naplňujete sami sebe láskou a pochopením pro tento krásný okamžik a pro 33-letého muže, který vám ukázal, co znamená toto zažít. Nyní si uchováváte tento stav mysli po dobu hodiny a dvaceti minut. Nadechujete se a vydechujete. Otáčíte svou tužkou. Pozorujete sluneční světlo. Dokonalé štěstí.
Po hodině a dvaceti minutách se na mě můj úžasný přítel podíval s nejkrásnějším úsměvem a řekl jediné slovo: "Jack". Mé jméno. On věděl, že jsem byl tady. Věděl, že jsem jej měl rád, a to stačilo.
Toto je, moji přátelé, krása a síla joiningu v Son-rise programu.
(volně přeloženo z blogu ATCA, originál z 12. 3. 2010 je zde:
http://blog.autismtreatmentcenter.org/2010/03/jacks-playroom-stories.html. Barry Kaufman na své osobní stránce na Facebooku uvádí, že tento muž byl 24 let v ústavu a před 9 měsíci se jeho matka rozhodla vzít si jej zpátky domů.)

Vytváření touhy po interakci

12. března 2010 v 10:09
To celé, o čem je Son-rise program, je pomáhat v autistickém dítěti vytvářet touhu po spojení, interakci a navazování přátelství s lidmi. Když má dítě v sobě tuto touhu, potom bude s větší pravděpodobností spontánní a bude se snažit iniciovat interakce. Chceme, aby naše děti vědomě a svobodně mohly upřednostnit nás před svým exkluzivním světem.

Jak to budeme dělat?
1. Aktivně a zaníceně budeme dělat joining, když naše děti "ismují". Tímto způsobem propojujeme jejich exkluzivní svět s lidmi, kteří jsou přátelští a kteří mají zájem o to, co zajímá je. Při tom od nich nic nevyžadujeme ani se nesnažíme nic iniciovat. Když děláme joining, dáváme dětem čas a prostor k tomu, aby mohly ony samy iniciovat interakci s námi. Kdybychom jim v tomto čase stále něco nabízeli a požadovali od nich, nedali bychom jim tuto příležitost.
2. "Skočíme" do akce tím, že budeme odpovídat na každou aktivitu, iniciovanou našimi dětmi. Může jich být mnoho, například: když se na nás podívají, když se nás dotknou, když nás vezmou za ruku a vedou nás někam, když k nám promluví, když nás o něco požádají, ať už budou svá přání komunikovat prostřednictvím gest nebo slov, když si od nás něco vezmou, když nám něco dají, dokonce i když je tu něco, co odloží. Všechno toto jsou iniciace ve směru k nám.
3. Odpovídejme na tyto výzvy, které zde v Autism Treatment Center of America nazýváme "zelená světla" (green lights). Odpovězme tím, že je budeme oslavovat slovy i gesty. Dejme vědět svým dětem, že máme rádi, když touto cestou začnou interakci s námi.
4. Odpovězme na tato zelená světla AKCÍ. Dejte jim věc, kterou chtějí, odpovězte na to, co říkají s akcí, vemte si předmět, který vám dávají a udělejte s ním něco zajímavého. Když vám dají například míč, můžete jej kutálet nebo předstírat, že jej jíte. Když si od vás něco vezmou, třeba vláček, který jste drželi v ruce, nabídněte jim další, když si jej vezmou, pak nabízejte další. Ukažte jim, že když s vámi budou iniciovat tato "zelená světla" interakce, bude se dít něco legračního, zajímavého a užitečného.


(Text je volným překladem příspěvku Kate Wilde z blogu ATCA, originál je na http://blog.autismtreatmentcenter.org/2010/02/building-desire.php

Dávání kontroly

12. března 2010 v 10:06
Dávání možnosti kontroly našim dětem je jedním ze základních kamenů Son-rise programu. Každý člověk chce mít ve svém životě možnost kontroly, naše autistické děti v tom nejsou jiné. Ve světě, který je může přestimulovávat, je pro ně nepředvidatelný a často zmatený, chceme ukazovat našim dětem, že budeme respektovat to, co chtějí. Když se našich dětí fyzicky dotýkáme nebo s nimi nějak manipulujeme, chceme je na to nejdříve upozornit a pak se podívat, zda to opravdu chtějí, zda říkají "ano" nebo "ne".

(text je volným překladem příspěvku Kate Wilde z blogu ATCA, originál je i s videem na http://blog.autismtreatmentcenter.org/2010/02/giving-control.php

Pár myšlenek ze Start-upu

4. března 2010 v 9:03
To, co je nyní, co naše dítě umí v současné chvíli, nic nevypovídá o tom, co někdy dokáže.

Specifikou Son-rise programu je, že na prvním místě učí, jak navazovat vztahy, jak být ve spojení s ostatními lidmi, teprve na druhém místě se učí specifické dovednosti.

Postoj je základem každé techniky, kterou budete dělat. To, jak vidíme věci, ovlivňuje všechno.
Začneme s tím, aby naše myšlenka byla láska.

Základní principy jsou:
1) naše dítě je dar
2) budeme se řídit jeho motivací, tím, co má rádo (joining)
3) milující a akceptující postoj (záleží na tom, jak se cítíme - naše děti mají zvýšenou schopnost vnímat postoje lidí)

To, co si o něčem myslíme, velmi ovlivňuje náš postoj k té věci. Většinou chceme změnit věci okolo nás - nemůžeme ale kontrolovat všechno. Zkusme místo toho kontrolovat to, co si myslíme o tom, co se děje. Naše přesvědčení je něco, co se dá změnit (vyžaduje to podívat se s upřímností sám na sebe - otázky typu "proč se cítím rozhněvaný?" nám mohou pomoci dostat se ke kořenům našich pocitů). Můžeme se rozhodnout, jak se budeme cítit, můžeme se rozhodnout, že se budeme snažit být milující a trpěliví. Když na děti tlačíme, ony tlačí zpět.

Autismus je součástí světa dítěte, důležité je přijmout dítě i s jeho autismem.

Rodiče jsou nejlepším zdrojem pro své děti. Znají je nejlépe a mají největší motivaci jim pomáhat.

Věřte svým snům. Není falešná naděje, vždy pomůže mít víc naděje. Opakem naděje je beznaděje.

Důležité je používat 3 E (energie, nadšení, entuziasmus).
Nechceme oslavovat jenom nové věci, ale i to, co už naše děti dělají. Je dobré ocenit jejich snahu, i když se jim něco nepovede.

Máme asi 60 svalů v tváři a je dobré je používat. Naše děti mají velmi rády výraz tváře, potřebují vidět větší rozdíl ve výrazech tváře v různých situacích, je potřeba zveličovat naše výrazy.

Další důležitá věc je hlas - měňte tón a zabarvení hlasu, užívejte různé druhy zvuků.
Používejme i různá gesta, zajímavé pohyby tělem.

Zásadní je role očního kontaktu - čím víc nás děti pozorují, tím víc se od nás naučí.
Chceme, aby to byla pro ně pozitivní zkušenost - oční kontakt je celý o vzájemném dávání, nesmí být nucený

Postřehy z kurzu Start-up

17. února 2010 v 10:41
V poslední době se nám nějak nedostává času na aktualizaci těchto stránek. Jednu událost sem ale musíme zaznamenat - podařilo se nám jet na týdenní intenzivní kurz Son-rise programu, který se jmenuje Start-up. Tento kurz je zaměřen tak, aby dal rodičům všechny důležité podněty a informace k vedení domácího Son-rise programu. My už se snažíme alespoň částečně aplikovat principy této terapie skoro dva roky (hodně nám v tom pomohl internet, knížky, rady zkušenějších rodičů a samozřejmě Linda Cecavová), ale stejně jsme potřebovali dostat nějaké nové impulsy a inspiraci přímo "ze zdroje", tak jsme o absolvování kurzu hodně stáli. The Autism Treatment Center of America pořádá kurz Start-up třikrát až čtyřikrát ročně v Americe a jednou ročně v Londýně. My jsme se přihlásili do Londýna, jelikož se nám tato evropská varianta zdála přece jen jednodušší. Protože naše angličtina není nic moc - máme hlavně problém s porozuměním mluvené řeči - měli jsme s sebou jako tlumočnici naši dobrovolnici Moniku, která nám skvěle překládala a byl to pro ni také velký zážitek. Za to, že jsme se vůbec mohli do Londýna vypravit, vděčíme podpoře řady známých i neznámých lidí, kteří nám pomohli se shromážděním potřebných prostředků a kterým za to moc děkujeme.

Od kurzu jsme měli na základě toho, co jsme již dřív slyšeli od jiných rodičů, docela velká očekávání a musíme říct, že jsme rozhodně nebyli zklamaní, spíše naopak, protože to bylo ještě lepší, než jsme mysleli. Co nás příjemně překvapilo, byl už samotný systém registrace na kurz. V jejím průběhu jsme totiž dostali heslo k přístupu na speciální stránku, kde jsme měli vyplnit řadu formulářů, vztahujících se k Tobíkovi i k nám. Ačkoliv už jsme absolvovali s Tobiáškem různá vyšetření, nikde jsme nezažili, že by se někdo do takové hloubky zabýval naším dítětem. Ve formulářích se vyplňovaly například otázky na průběh těhotenství, na různé rizikové faktory během těhotenství i v prvních měsících po narození dítěte (infekce, stres, očkování atd.), na vývoj dítěte v prvním roce, v druhém roce i později, na jeho vnitřní problémy (zažívání, prodělané nemoci), na terapie, které jsme vyzkoušeli. Součástí formulářů byl i ATEC od Autism Research Institut, kde se hodnotí úroveň sociálních, jazykových a jiných dovedností dítěte. Ve formulářích byly dále otázky na naše pocity se svým dítětem, na to, jak zvládáme denní rutinu apod. Po vyplnění všech formulářů bylo možné vytisknout si podrobnou zprávu v pdf formátu, kde byly naše údaje zpracované do formy různých grafů a tabulek, které nám mimo jiné ukázaly, v jakém vývojovém stádiu naše dítě je a na kterých oblastech je potřeba s ním nejvíc pracovat. Uvádím sem tak podrobně tyto věci, protože v poslední době jsme se občas setkávali s tvrzením, že Son-rise je nevědecký, že je málo podložený fakty apod. Podle toho, co jsme zjistili od jiných rodičů, ještě před několika lety tak důkladný systém registrace neměli, ale nyní se snaží shromáždit co nejvíc dat, která jednak pomáhají v orientaci samotným rodičům a jednak budou sloužit jako základ velkého výzkumu zaměřeného na Son-rise program. Jinak na registračním systému bylo sympatické i to, že jsme získali také přístup ke jménům, adresám a kontaktům na všechny ostatní účastníky kurzu, což se nám zdálo skvělé, protože rodiče, kteří na kurzu byli, mohou díky tomu zůstat vzájemně ve spojení.

Start-up začínal v pondělí 25. ledna a končil v pátek 29. ledna. Docela nás nadchlo i místo konání - krásná konferenční budova Glaziers Hall na břehu Temže s pěkným výhledem na centrum Londýna. Na kurzu nás bylo opravdu hodně - 170 rodičů i odborníků ze všech možných národů a zemí. Většinou samozřejmě z Anglie, ale také třeba ze Švýcarska, Irska, Švédska, Lucemburska, Polska, Chorvatska a dokonce z Venezuely, Argentiny, Malajsie, Jižní Afriky a z Austrálie. Byli tam lidi všech barev pleti, nejrůznějších náboženství - to složení bylo opravdu pestré, byl to docela zážitek potkat tolik lidí z různých koutů světa. Přes geografickou a kulturní vzdálenost jsme si byli s ostatními účastníky velmi blízcí, nebylo divu, když nás spojovaly podobné zkušenosti. My jsme předem věděli, že tam kromě nás nebude nikdo z České republiky a o to víc jsme pak byli překvapení, když jsme tam potkali dvě Češky, provdané za Angličany.

Přednášejícími byli Bryn a William Hoganovi a Carolina Kaiser, zkušení učitelé Son-rise programu. Bryn je ředitelkou The Autism Treatment Center of America a sestrou Rauna Kaufmana, který byl prvním dítětem "benefitujícím" z tohoto přístupu, takže se dá říct, že byla u S-R programu od jeho úplných začátků. Bylo pro nás skutečným zážitkem vidět ji a jejího manžela "v akci", když demonstrovali sami na sobě a na různých účastnících kurzu principy a techniky terapie. Celý kurz byl silně prožitkový a interaktivní. Každý den jsme začínali tím, že několik rodičů předstoupilo před ostatní a vyprávěli krátce o svých dětech a zážitcích s nimi. Pak jsme se všichni drželi za ruce a v krátké meditaci jsme na ně mysleli. Kdykoliv během týdne měl kdokoliv možnost zvednout ruku a položit otázku k tématu. Této možnosti jsme sice vzhledem k nutnosti tlumočení využili jen jednou, ale často jsme se "našli" v otázkách jiných rodičů a několikrát jsme využili i možnosti zeptat se na naše specifické otázky přednášejících soukromě. Viděli jsme množství zajímavých videí a každý den se konala praktická cvičení, kdy jsme ve dvojicích nebo ve čtveřicích měli možnost vyzkoušet naučené a diskutovat mezi sebou o různých tématech. Mimořádně silnými okamžiky byla i svědectví dalších rodičů, kteří tu měli prostor k vyprávění o svých dětech, svých radostech i starostech.

Ačkoliv během týdne bylo probráno velké množství praktických otázek a hovořilo se hodně o konkrétních metodách a strategiích, jak pracovat s našimi dětmi a jak řešit různé situace, značný prostor byl věnován i nám rodičům, našim pocitům a přesvědčením, tomu, jak můžeme pracovat sami na sobě, abychom se se svým dítětem cítili spokojenější, uvolněnější a šťastnější. V tom vidíme velkou specifiku programu, který jsme si vybrali, že je to zaměřené nejen na naše děti a pochopení jejich světa, ale i na nás - celý kurz byl pro nás takovou silnou psychoterapií.
Věříme, že účast na kurzu nám dala přesně to, co jsme potřebovali - nejen nové podněty a konkrétní inspiraci pro další práci s Tobíkem, ale posílila nás i v přesvědčení, že to, co děláme a čím nyní žijeme, má smysl, že je zde naděje na zlepšení.
Absolvování kurzu bychom moc přáli více rodičům od nás, spoustě lidí by to hodně dalo, ať už budou dělat Son-rise intenzivně nebo nebudou. V Anglii jsou ohledně podpory domácích terapeutických programů pro autistické děti mnohem dál než u nás, konkrétně kurz Start-up je štědře podporován celostátní nadací The Caudwell Children, která účastníkům s nižšími příjmy hradila až 80 procent ceny kurzu. Kéž by i u nás začala časem nějaká nadace rodiče podobným způsobem podporovat.

Pro Tobiáška byla naše nepřítomnost doma velkou zkouškou. Ještě nikdy nebyl doma bez nás víc než jeden den, tak jsme měli trochu obavu, jak to bude snášet. Zvládl to ale dobře (díky babičce i dobrovolnicím, které za ním ten týden chodily častěji než obvykle), a když jsme se vrátili, měl velkou radost. V posledních týdnech začíná i trošku "povídat" (kromě svých tří nebo čtyř slov, které již říká zřetelně, se snaží po svém napodobovat i některá další slova a zvuky, zatím mu sice není příliš rozumět, ale velký pokrok a povzbuzení pro nás je, že se snaží nějak smysluplně komunikovat.

No a my se teď musíme zase pustit do shánění dobrovolníků - máme nyní jen čtyři dobrovolnice, a pokud budeme chtít mít alespoň trochu efektivní program, potřebujeme sehnat ještě nějaké lidi. Doufáme, že nám absolvování kurzu pomůže i v tom, že budeme teď líp (a s větším nadšením) schopní novým lidem vysvětlit, na čem je program založen, o co nám jde.

10 variací pro hru s míči

27. listopadu 2009 v 13:59
Na stránkách ATCA (Autism Treatment Center of America) je umístěn blog, který obsahuje mnoho zajímavých příspěvků o dětech, o postojích rodičů a terapeutů i řadu inspirativních nápadů pro hraní s našimi dětmi. Následující text je volným překladem jednoho z těchto článků.


Zde je deset věcí, které můžete dělat v herně s míči se svým speciálním dítětem.

1) Vyhoďte míč a tleskejte rukama, zatímco je ve vzduchu. Začněte s jedním tlesknutím. Čím výše balon vyhodíte, tím víckrát můžete tlesknout. Vyhrává ten, komu se podaří tlesknout víckrát. Je to dobré pro rozvoj koordinace a hrubé motoriky.
2) Předstírejte, že míč je družice letící galaxií, experimentujte s přistáním na různých planetách (např. lechtací planeta, zpívací planeta).
3) Rozestavte po místnosti různé cíle (použijte židle nebo kyblíky), označte každý cíl nějakou legrační motivací (např. hudba, jízdy atd.) a střídejte se v zasahování cílů a v tom, že si budete vzájemně dávat akce, kterými jsou cíle označeny (např. se lechtat, zpívat atd.)
4) Udělejte soutěž v žonglování.
5) Předstírejte, že míče jsou vzácná vejce dinosaurů, kteří vyhynuli, hrajte s nimi na chytanou, ale nesmíte je při tom upustit
6) Hrajte na kopanou a dělejte při tom legrační zvukové efekty pokaždé, když váš partner kopne do balonu (např. opičí zvuky apod.)
7) Balancujte s míčem na vaší hlavě tak dlouho, jak to dokážete.
8) Schovejte míč v místnosti a hrajte hru na "hoří hoří přihořívá".
9) Udržte ho ve vzduchu tak dlouho, jak to dokážete.
10) Dělejte že míč vyskakuje z různých míst (např. z vašeho rukávu, předstírejte jste ho vykašlali ven z úst, apod.)

Promoce

22. července 2009 v 8:54
Tak jsem včera byl podruhé v životě na promoci. Na rozdíl od té první (své vlastní), jsem si ji docela užil, protože jsem se mohl jen dívat a nemusel jsem mít obavu z toho, že nechtěně způsobím na ceremonii nějaké společenské faux paux. Promoci měla naše dobrovolnice Jana, která chodí k nám za Tobíkem už více než rok. Jana byla naše první dobrovolnice a dostala se k nám díky Ivanovi a Markétě Jandekovým, kteří ji znali z Olomouce a kteří jí o nás řekli.
Proč o tom píšu? Jana totiž napsala diplomovou práci o Son-rise programu a dostala za ni na promoci zvláštní cenu děkana pedagogické fakulty. Její diplomka je určitě nejpodrobnějším zdrojem informací o Son-rise v češtině. Má dvě části - teoretickou, ve které píše obecně o Son-rise i o jiných u nás ještě pořád málo známých přístupech k autismu (jako je Handle, Floortime nebo metoda Growing Minds), a praktickou, kde se věnuje situaci čtyř českých rodin, které se snaží v domácích podmínkách o uplatňování Son-rise programu. Jana píše o důvodech, jež vedly tyto rodiny k tomu, že si zvolily právě Son-rise, o zkušenostech, jaké s tímto přístupem mají, i o pochopení (či nepochopení) odborníků, s nimiž se setkaly. Jana se pokusila oslovit i několik známých odborníků na autismus, odpověděli jí bohužel jen někteří. Protože jsme jednou ze čtyř rodin, o kterých ve své práci píše, dotýká se nás to hodně osobně a máme obrovskou radost z ocenění, které získala. Diplomka má nakonec mnohem širší dosah - hodně vypovídá o situaci rodičů, kteří se snaží u nás pomáhat svým dětem nejen pomocí Son-rise, ale i jiných terapeutických přístupů, pokládaných v našich podmínkách za "alternativní", vypovídá o tom, jak málo jsou tyto nové metody známé i u mnohých odborníků.
Jani, moc Ti děkujeme za to, co děláš pro naše děti, za Tvůj lidský přístup a lásku k nim, za to, že se neúnavně snažíš hledat nové přístupy a prošlapávat nové cesty. Přejeme Ti, aby Ti toto všechno vydrželo a aby ses nenechala ničím odradit.
Než diplomku Janči vydá univerzita tiskem (což by si určitě zasloužila), dáváme sem alespoň odkaz na stránku Masarykovy univerzity, odkud si ji můžete stáhnout a přečíst - http://is.muni.cz/th/265749/pedf_m/

Dobrovolníci a Son-rise

25. listopadu 2008 v 11:00
Son-rise je rodinný program. Jeho důležitou součástí je přítomnost dobrovolníků, kteří přinášejí do herny nové podněty a představují v terapii jakýsi "svěží prvek", protože my rodiče, kteří jsme s dítětem pořád, máme přece jen tendenci upadnout po nějaké době do určitého stereotypu. Díky dobrovolníkům si Tobík zvyká na jiné lidi a zažívá, že s nimi může být spousta legrace. Pro nás rodiče je úžasné se setkávat s lidmi, kteří mají Tobíka rádi a se kterými si můžeme o životě s ním povídat. Pro dobrovolníky je naopak příjemné moci hodně osobně poznat autistické dítě, které má radost z jejich přítomnosti a užívá si hru s nimi.
Chtěli bychom moc poděkovat všem našim dobrovolníkům - respektive dobrovolnicím - Janě, Lence, Kristýně, Markétě, Georgině, Katce a Bětce. Jsme rádi, že spolu s námi můžete zažívat dobrodružství Tobíkova Son-rise programu, že můžete s námi být svědky toho, jak se Tobík posouvá a radovat se ze všech maličkostí a drobných pokroků. Doufáme, že i pro vás je tato zkušenost obohacující.
Protože se snažíme Tobíkův program zintenzívnit - zatím s ním pracujeme tak kolem 25 hodin týdně, což je pořád spíš málo - hledáme další dobrovolníky, kterým jsou blízké zásady Son-rise - zejména milující a akceptující přístup. Předchozí zkušenosti s prací s autistickými dětmi nejsou nutné, není nutné ani mít speciální vzdělání - budeme se vás snažit seznámit blíže s naším programem a poskytnout vám i základní zpětnou vazbu. Jestli jste z Brna a budete mít chuť nás poznat, můžete se nám ozvat na telefon 723 417 366 nebo nám napsat na tyto stránky.

Son-rise

25. listopadu 2008 v 10:55
Son-rise program je domácí program, vytvořený na základě zkušeností manželů Barry Neil a Samahrie Kaufmanových, kteří hledali cesty, jak pomoci svému synovi Raunovi, který byl diagnostikován jako těžce autistický a mentálně retardovaný. Kaufmanovi se nesmířili s pesimistickými prognózami odborníků a postupně krok za krokem vytvořili Raunovi intenzivní domácí terapii, díky níž se změnil natolik, že dnes nenese žádné známky svého předchozího stavu. Kaufmanovi pak založili v Sheffieldu v Massachussetts centrum (Autism Treatment Center of America), které pomáhá s uplatňováním tohoto přístupu dalším rodinám. Son-rise programu bývá občas vyčítáno, že dává rodičům falešnou naději na vyléčení jejich dětí, ve skutečnosti však nic takového neslibuje, pouze posiluje rodiče v důvěře v potenciál jejich dětí, ukazuje, že není třeba klást předem jakékoliv limity jejich rozvoji.
Son-rise program se liší od většiny jiných přístupů k autismu tím, že je to terapie, která byla vytvořena rodiči pro rodiče, a která nestaví primárně na odbornících, ale na rodičích.
Základní principy programu jsou:
1) Joining - aktivní připojení se k rituálům a zvláštním činnostem dítěte. Autistické děti mají v oblibě různé repetitivní (opakující se) činnosti, jako např. točení se, houpání se, zvláštní pohyby rukama, opakování stejných slov, stavění věcí do řad, neobvyklý způsob zacházení s hračkami - točení s kolečky apod. Jestliže tyto činnosti neodsuzujeme a k dítěti se naopak připojíme, dáváme tím najevo zájem o jeho svět a stavíme tak pomyslný most k němu. Dítě, které vidí, že není ve svém světě samo, že jsou tu lidé, kteří sdílejí jeho zájmy a mají o ně zájem, se snadněji otvírá a je více motivováno k navázání kontaktu s okolím.
2) Využití motivace dítěte - jestliže se nám pomocí joiningu podaří přiblížit k dítěti, můžeme vysledovat, které činnosti má dítě v oblibě a nejvíce jej motivují, na těchto činnostech, k nimž má dítě silnou motivaci, pak mohu rozvíjet např. oční kontakt a řeč tím, že pro opakování určité oblíbené činnosti povzbuzuji dítě k tomu, aby se na mě podívalo nebo aby řeklo slovo, které tuto činnost označuje.
3) Energie, entuziasmus a vzrušení (zásada tří E) - dítě velmi dobře vytuší, zda je naše nadšení a entuziasmus skutečné nebo jen předstírané. Pokud se opravdu dokážeme při hře s dítětem nadchnout, pokud při našich sezeních dokážeme se vzrušením a energií reagovat na sebemenší podněty ze strany dítěte, je naděje na dosažení pokroku mnohem větší.
4) Učení pomocí interaktivní hry - dítě má smysl učit pouze, když je interaktivní - to znamená, když má zaměřenou svou pozornost na nás. Pokud se dítě o nás nezajímá a je "ve svém světě", je na místě uplatňování joiningu. Son-rise program není založen v první řadě na učení se dovednostem - za nejdůležitější je považován oční kontakt, schopnost sociálního kontaktu a komunikace a teprve na dalším místě jsou různé sebeobslužné dovednosti (oblékání, čištění zubů, toaletní trénink) a znalosti.
5) Bezpředsudkový a optimistický přístup - nikdo není schopen předem stanovit potenciál dítěte. Existuje mnoho případů, kdy lidé s nejrůznějšími postiženími nebo lidé po úrazech, udělali pokrok, který předtím odborníci považovali za nemyslitelný. Oproti tomu Son-rise program má heslo: mít velké cíle, ale nebýt závislý na jejich dosažení.
6) Nezastupitelná role rodičů - rodiče jsou hlavními terapeuty Son-rise programu, protože jejich láska a trpělivost jsou pro děti nenahraditelné, děti nejlépe znají a mají největší motivaci jim pomoci.
7) Vytvoření bezpečného a klidného prostředí - dítě s autismem potřebuje klidný prostor, kde je omezeno množství podnětů, které mu znesnadňují možnost se na určitou hru nebo věc soustředit. V Son-rise herně proto jsou hračky a další předměty umístěny na poličkách, na které dítě nedosáhne. Pokud chce tyto hračky podat, potřebuje prostřednictví jiného člověka - toto uspořádání děti motivuje ke komunikaci (k očnímu kontaktu, k řeči, k ukazování).
Son-rise program sice učí rodiče různým specifickým technikám (některé jsou užívány i v jiných terapiích), klíčové ale nejsou ani tak tyto techniky jako náš postoj - akceptujeme a milujeme dítě takové, jaké je, i s jeho autismem. Son-rise je metoda, která respektuje osobnost dítěte, hlavním cílem je navázat a prohlubovat vztah s ním, ne jej za každou cenu přizpůsobit našemu světu.
 
 

Reklama